Jan Brabec

klarinet

Jeho přirozený respekt a neutuchávající zájem o hudbu ho předurčují pro nelehký úkol „uměleckého“ vedoucího našeho souboru. Svá hudební studia začal v Ledči nad Sázavou u Miroslava Hradeckého, absolvoval konzervatoř v Teplicích u Miroslava Malečka a HAMU v Praze u prof. Vlastimila Mareše. Touha jít dál, poznávat nové věci a zlepšovat se ho vedla interpretačními kurzy osobností jako je M. Arrignon, M. Lethiec, M. Raison, M. Bourgue a přinesla řadu ocenění - 1. cena v klarinetové soutěži v Chomutově, cena města Prahy v soutěži Pražského jara 1996 aj.

Od roku 1997 působí jako člen klarinetové sekce PKF, v letech 2008 – 2014 jsme mohli slýchat klarinetová sóla v Honzově podání v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. V roce 2014 se stal členem České filharmonie. Pravidleně vystupuje i s dalšími komorními soubory - Actaeon trio, Aloe trio, Prague Modern, Baborák Ensemble, Česká Sinfonieta. Jeho preciznost a smysl pro detail se projevuje nejen v jeho přístupu k hudbě, ale i v zájmu o audio techniku a kompletování sbírky vinylových desek a starých filmů. Pro ty nejlepší kousky si jezdí klidně i kilometry daleko, k nemalému údivu své krásné manželky.

Jiří Ševčík

flétna

Tento flétnový džentlmen se narodil v Praze do hudební rodiny. Maminka flétnistka a tatínek hobojista stáli při něm, když řešil své životní dilema – zda-li vybrat kariéru fotbalisty nebo flétnisty. Nepřehlednou situaci vyřešil přímým tahem na flétnu a byl z toho gól! Absolvoval Konzervatoř v Teplicích pod přísným dohledem své maminky a HAMU v Praze jako jeden z posledních žáků legendárního flétnisty Františka Čecha. Další zkušenosti pak sbíral na mezinárodních soutěžích a na kurzech komorní hudby, aby je záhy uplatnil ve svém prvním angažmá ve vokálním souboru Linha Singers.

Od roku 1994 ho pravidelně vídáme na postu prvního flétnisty PKF, kde svým zlatým vlasem a tónem zdobí dechovou harmonii. Ani jako fotbalista však nezahálí a rád si zakope po boku známých osobností ve fotbalovém klubu AMFORA. A právě přátelství s Janem Čenským, kamarádem z AMFORY, ho inspirovalo ke vzniku komponovaného pořadu, kde se snoubí francouzská hudba a poezie. Nikdo z našeho souboru nemá takový smysl pro pořádek jako Jiří. Proto byl jednohlasně jmenován archivářem. Kromě hudby ho zaměstnává rodina a zahradničení.

Vladislav Borovka

hoboj

…je neustále těsně spjat s jihočeským městečkem Netolice, kde získal základy hry na klarinet a hoboj u Jana Nováčka, manželku Tamaru i lásku k hudbě nejen jako Es klarinetista v místní mládežnické dechovce, ale i jako sólosopranista sboru Netoličtí vrabčáci. Přes svou vrozenou lenost absolvoval Pražskou konzervatoř ve třídě prof. Bedřicha Vobořila a HAMU u prof. Mihuleho. Svá studia a obzory si rozšířil na studijních stážích v japonské Toyamě a zejména v Paříži na Conservatoire de Paul Dukas u prof. J.L. Capezzali. Velkou životní zkušeností byla účast v mezinárodní soutěži Pražské jaro 2001, kde jako nejlepší český účastník získal 3. cenu a titul laureáta.

Měl velké štěstí, že mohl být členem PKF od jejího zrodu v roce 1994. Žil a hrál pro tento orchestr až do roku 2011, kdy přestoupil do České filharmonie. V současné době hraje v České filharmonii na hoboj a anglický roh a komorní hudbu si užívá s PKF Wind Quintetem, Českým nonetem, Triem Aloe, Pražským Dechovým Oktetem… Vyučuje na Pražské konzervatoři, kde ho baví diskutovat s příslušníky mladších generací o hobojové hře. Protože se v „mládí“ velice rád účastnil interpretačních kurzů, snaží se nyní takováto setkávání spoluvytvářet jako jeden ze členů realizačního týmu kurzů LFA a Českého Spolku dvouplátkových nástrojů. Miluje svou rodinu, sporty v přírodě, lenošení, putování, bloumání a zahradničení.

Václav Fürbach

fagot

Strakonický rodák se začal učit hudbě na ZUŠ ve Vodňanech a to v oborech akordeon u Zdeňka Choutky a klarinet u Jiřího Šimoníka. Hře na fagot se začal věnovat až na Vojenské konzervatoři v Roudnici nad Labem u Miloslava Loučky a tento nástroj mu natolik učaroval, že mu věnoval i léta studií na Pražské konzervatořiu u Michaela Vernera. Na HAMU si pak tříbil svou nástrojovou techniku pod dohledem věhlasných profesorů Františka Hermana a Jiřího Seidla.

Po krátkém působení u Posádkové hudby Praha se stal 1. fagotistou Filharmonie Brno a v současné době zastává post prvního fagotisty v PKF – Prague Philharmonia a zároveň v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK. Spolupracuje s komorními tělesy jako Prague Bassoon Band, Juventus Collegium FOK… Zastává rovněž funkci hlavního sbormistra smíšeného pěveckého sboru Třebasbor,pro který také komponuje. Jedna z posledních Václavových skladeb „Depresívní včela“ se stala hitem celého Poberounska.

Žije se svou rodinou v Zadní Třebáni, ve volných chvílích zvelebuje rodinné sídlo, hraje na harmoniku nebo zahradničí.

Mikuláš Koska

lesní roh